Obří trajekt

kompletně zastínil pohled na Ermoupoli v paprscích vycházejícího slunce. Záběr je hooodně natěsno, ale pokud jsem chtěla dostat do záběru i rybáře, lépe to nešlo. Rybář byl naštěstí natolik zabraný do opatřování snídaně, že ani nestačil protestovat.

Krvavý východ slunce

byl opravdu úžasný, vyplatilo se vstát ještě za tmy. Jen má fotovýbava na to moc nestačí - musím svést své neúspěchy na techniku ;o)). Foceno rovněž z pláže Kymata. Zaměstnanec blízkého hotelu mě sledoval dost pozorně, asi mě zařadil do kategorie "podezřelé individuum".

Vaporia

je honosná čtvrť ležící za kostelem Agios Nikolaos. Svá sídla si tu stavěli nejbohatší rejdaři, obchodníci a bankéři. Pohled na čtvrť a stejnojmenný mys od pláže Kymata.

Ještěrky

jsem potkávala velice často. Vlastně jsem je spíše velmi často na poslední chvíli zahlédla, jak mizí v trávě nebo mezi kameny. Jsou totiž velmi bázlivé, člověka asi často nepotkávají. Tahle se schovala mezi kameny a odtud mne pozorovala. Myslela si asi, že jí nevidím.

Bílá kráska

mě okamžitě zaujala, její jméno však neznám. Možná mi jej někdo z nahlížejících prozradí.

Vlčí máky

kvetou v květnu v Řecku snad všude.

Syringas

s větrnými elektrárnami je dominantou pahorkatiny Ano Meria. Se svými 434 m je druhou nejvyšší horou Syrosu.

Ano Meria

ve vnitrozemí na sever od Ermoupoli je řídce osídlená, avšak velmi malebná pahorkatina. Turistu tu potkáte spíše omylem.

Kočičák von Syros isl.

mi padl do oka okamžitě. Jednak byl pěkně vyžraný, což je mezi vyhublými a dost často nemocnými kočičkami z řeckých ostrovů velice příjemná výjimka. Ale hlavně byl neuvěřitelně podobný mému Matýskovi.

Pláž a léto

k sobě neodmyslitelně patří. Takže jedna pláž v Ermoupoli, když je dneska ten první letní den.

Chrám Anastasis

vévodí pravému kopci Vrondado. Základy byly položeny v roce 1873 podle plánů architekta D. Eleftheriadise, stavba byla oficiálně zahájena v roce 1909. Zvonice a několik dalších dostaveb bylo provedeno později. Vměstnat tento úžasný chrám do objektivu je úkol nelehký, nejlépe je vyšplhat se na vršek protilehlého Ano Syros.

Ano Syros

ležící na levém vyšším kopci je spletitá středověká čtvrť s četnými katolickými kostely a katedrálou sv. Jiří úplně nahoře.

Středověký Syros

byl převážně katolickým ostrovem. Po přílivu pravoslavných uprchlíků během řeckého povstání proti Turkům zde vznikly dvě odlišné komunity. Obě zhruba stejně velké skupiny dodnes obývají různé čtvrti na svazích kopců zvedajících se z moře.

Radnice

na Platia Miaouli je vskutku impozantní budova. Postavena byla roku 1876 podle návrhu rakouského architekta Ernsta Schillera, který projektoval také několik velkolepých athénských novoklasicistních staveb včetně Prezidentského paláce. Náměstí nese jméno admirála - hrdiny z doby bojů proti Turkům a řecké revoluce roku 1821, který tu má mramorovou sochu.

Platia Miaouli

je dlouhé centrální náměstí dlážděné mramorem. Každý večer se stává centrem dění v Ermoupoli. Dospělí korzují po náměstí, děti jezdí na kolech, koloběžkách i tříkolkách nebo si kopou s míčem, mládež sedí na schodech radnice a vesele konverzuje - to vše až do pozdních nočních hodin.

A ještě jednou

tentokrát z větší blízkosti. Vlevo na kopci je středověká katolická čtvrť Ano Syros s katolickým kostelem sv. Jiří, vpravo na kopci Vronado naopak čtvrť pravoslavná s byzantským kostelem Anastasis. Pod ním vzadu v přístavu vršek osvětlené radnice.

Noční Ermoupoli

je něco opravdu úžasného. Každému, kdo připlouvá nebo odplouvá v noci, se naskytne tato úchvatná podívaná. Ze všech ostrovů, které jsem dosud navštívila, se tomuto pohledu žádný nevyrovná.

Večer v Ermoupoli

je velice romantický. Zde jeden panoramatický záběr na východní část přístavu

Měsíc v úplňku

si pospíšil a vyhoupl se nad obzor ještě před západem slunce. Velká výzva pro mě jako amatérského fotografa. Fotka sice nedopadla nejhůře, přesto s ní moc spokojená nejsem. Skutečný obraz v reálu byl daleko úžasnější.

Celnice

a celní budovy (vzadu na fotografii) jsou to první, co spatříte, když připlouváte do přístavu v Ermoupoli. Postaveny byly v 1. polovině 19. století v době největšího rozmachu přístavu. Dnes v nich sídlí nejenom celnice a celní sklady, ale také přístavní policie a Řecká národní turistická organizace. V jedné z budov je rovněž kykladská umělecká galerie.

Agios Nikolaos

je nádherný pravoslavný kostel, jen není jednoduché nacpat ho v těsných uličkách do objektivu. Fotila jsem z vrchu Vrondado, rozestavěným terasám hotelů jsem se však vyhnout nedokázala

Syros

byl mou letošní první zastávkou. Nějak "ležel na trati" cestou na Amorgos. Navíc tam odplouval trajekt Blue Star Ithaki už ráno a ne až večer jako Blue Star Naxos mířící na Amorgos, takže jsem nemusela tvrdnout v Pireu tak dlouho. Tak jsem ostrov Syros zařadila do programu a nelitovala. Ani toho, že jsem tam díky jízdnímu řádu trajektů nakonec zůstala skoro 4 dny. Ermoupoli, hlavní město Syrosu a také správní středisko celých Kyklad, kdysi největší a nejrušnější přístav Řecka (než ho předstihl Piraeus), je totiž opravdu kouzelný. Není to idylické romantické místečko, naopak je velice živý, ani přítomnost loděnice v přístavu však nezabrání skvělému zážitku při toulkách tímto rušným městem. Však je také zapsáno do seznamu světového dědictví UNESCO. Jen kdyby tam nebylo tolika schodů ;o)

Ztracená v moři

mi připadala malá plachetnice ... cvakla jsem jí i přes Lumíkovy protesty ...

Atmosférický opar

mě letos řádně potrápil, byl totiž všudypřítomný. Na trajektu až tak moc, že Lumík se mnou odmítal spolupracovat a neustále jen pípal odmítaje zaostřit. Na plný manuál jsem si zatím netroufla, natož pak po probdělé noci, tak jsem cvakla alespoň záchranný kruh na horní palubě

Santorini

a touha spatřit tento nádherný ostrov na vlastní oči ...
Tato touha ve mě odhalila hluboko ukryté dobrodružné sklony. Jen kvůli němu jsem loni vyzkoušela vyrazit do světa bez CK. Povedlo se a zalíbilo se mi to natolik, že pokud zdraví a finance dovolí, jsem rozhodnutá vracet se na řecké ostrovy každý květen.
Vkládám úplně první fotku Santorini, která vzmikla v okamžiku vplutí trajektu do kaldery (sopečný kráter zalitý mořem). Stála jsem přikovaná k zábradlí, tekly mi slzy a fotila jsem spíše automaticky - že na automatiku je jasné. I dnes, po více než roce, se to dojetí z neskutečné krásy vrací.

Plavba trajektem

je pro mě fantastický zážitek. Zejména pak, když je na trajektu otevřená paluba. Zima je tam sice "jak v ruskym filmu" - hlavně po ránu a po probdělé noci - ale přesto jsem vždy přikovaná k zábradlí a kochám se a kochám. Loni jsem na focení plavby trajektem "vyplácala" celou kartu, nakonec však z fotek nic moc nevyšlo. Jen poučení pro mě, že co lahodí oku - bylo úžasný azůro - nemusí vždy vyhovovat čočce fotoaparátu. Takže jedna loňská, která je jakžtakž vydařená - právě opouštíme ostrov Naxos

Trajekty v Pireu

krátce po východu slunce jsou z loňska, kdy jsem fotila jako divá a snažila se je nějak nacpat do objektivu mýho Lumíka (tváří se sice "dospěle", ale pořád je to jen kompakt). Tahle je asi nejpovedenější

Východ slunce v Pireu

je sice kouzelný, leč jeho zachycení fotoaparátem nesnadné. Zejména v přístavišti trajektů. Jeden pokus se s tím poprat. Most přes hlavní třídu vede ke konečné stanici metra.

Takže začínáme

Před pár dny jsem se vrátila ze své již druhé výpravy do Řecka. Takže je nasnadě, že momentálně probírám fotky z této výpravy. Snažila jsem se tentokrát fotit panoramata, ale nějak moc to nedopadlo. Takže tady jedno z mé první zastávky na ostrově Syros.