Babočka

První motýl, který měl se mnou strpení a počkal, až zaostřím. Povolil mi sice jen jeden pokus, přesto za něj děkuji ;o). Všichni jeho kolegové totiž vždycky uletí okamžitě :o( . Fotka je z kamarádčiny zahrádky, opět jsem o víkendu hlídala její zvěřinec.

Pláž Agios Vasilios

je malinkatá, ale taktéž písečná

Zátoka Livadi

Vpravo od kopečku zhruba uprostřed fotografie vykukuje pláž Tzanaki, údajně jediná oficiální nudistická pláž na ostrově. Jen netuším, kudyma se tam dá dostat. Cestu jsem se však ani hledat nesnažila, voda byla v půli května pěkně studená.

Livadia

je úžasně zelené městečko v údolí svažujícím se k pláži a zátoce Livadi. Je to nejzelenější místo na ostrově Astypalea.

Pláž Livadi

je opravdu písečná, navíc nejblíže k Choře - když ovšem nepočítáme písečnou pláž přímo v Pera Gialos. Hned za silnicí vedoucí kolem pláže Livadi je několik hospůdek i supermarket. Prostě ideální místo pro plážové "povaleče" - jen tu asi bude v sezoně hlava na hlavě.

Pláž Vatses

podle průvodce jedna z mála písečných pláží na ostrově - no nevím ;o) To, že tu fouká, v tom má ovšem průvodce pravdu. Navíc se chystala bouřka. Hlavou se mi honily nejrůznější myšlenky na to, co udělám, když opravdu přijde a zesílí. Nebylo kam se schovat. A co mám udělat s foťákem? Mám ho odhodit někam daleko? Nebo stačí vrazit ho do batohu? Ne zrovna příjemné myšlenky. Naštěstí při mě opět stál strážný anděl cestovatelů a bouřka nepřišla. Jen dvakrát v dáli zahřmělo a spadlo na mě asi tak 7 kapek, no vlastně spíše kapiček ;o))

O kousek dál

a výš z téhož dne - výšlap k pláži Vatses. Fotografováno z prašné cesty kousek od kostelíku Agios Ioannis cestou zpět.

Snad odevšad

je vidět úžasnou Choru s kastrem

Místní taxi

i s taxikářkou ;o). Cestou mě předjela, fotit se nechtěla. Cosi dělala u kostelíku Agios Ioannis, měla od něj klíče. Než jsem došla ke kostelíku já, byla už na cestě dál. Podařilo se mi ji cvaknout jen zezadu.

Vnitrozemí

je stejně jako na jiných řeckých ostrovech povětšině pusté. Zde panorama zachycující jednu z mála asfaltek na ostrově (je to ta část se svodidly). Vede z Chory k Agios Konstantindos - zda se cestou mění v prašnou cestu, stejnou jaká je na fotce, netuším, nedošla jsem tam. Kousek od kostelíku Agios Ioannis jsem z ní odbočila na onu prašnou, kterou na fotce vidno, a která vede mimo jiné k pláži Vatses. Vlevo na fotce kostelík Agios Ioannis, zhruba uprostřed vykukuje Chora s kastrem na vrcholku.

Průhled

do okolní pustiny přes zvoničku kostela Agios Ioannis

Agios Ioannis

je roztomilý kostelík uprostřed neobydlené pustiny. Zaujal mě sud na vodu natřený stejnou modrou barvou jako střecha ;o)

Agios Nikolaos

dole v Pera Gialos zdaleka ta vyfešákovaný není - kyblík s bílou i modrou barvou by už opravdu potřeboval - možná až před sezónou ;o))

Oba kostely

v areálu kastra pěkně pohromadě, i když nacpat je oba do záběru nebylo zrovna jednoduché. Vlevo Agios Georgios, vpravo Evangelistria Kastriani

Jsme zpět

u střech kostelíků - tentokrát chrám Panagia Portaitissa - foceno skrz oko drátěného plotu, který obepíná kastro ;o))

Bezesná noc

Dneska na chvilku přeruším modrobílé kostelíčky a vložím foto aktuální.

Z pátku na sobotu jsem nemohla usnout, přestože nebyl úplněk. Do pelíšku jsem zalezla krátce po jedné, v takřka pravidelných hodinových intervalech však jen sledovala, jak utíká čas. Ve čtvrt na pět jsem to vzdala, postavila si na kávičku, nakrmila zvěřinec a pustila si TV. Po páté jsem zabalila fotobatoh a vyrazila ven. Sluníčko prý vyjde v sobotu krátce po půl šesté - pravila rosnička ve zprávách o počasí.

Pečlivě jsem obcházela všecky parky i skupinky puberťáků vracejících se z diskoték - mám sice pro strach uděláno, leč osud není třeba pokoušet ;o)). Došla jsem až na konec lázeňské zóny, jenže fotomůza - na rozdíl ode mne - zřejmě spala spánkem spravedlivých. Navíc sluníčko pravděpodobně opravdu vyšlo v avízovaný čas - soudě podle přibývajícího světla - přede mnou se však schovávalo. A když se konečně opravdu ukázalo, bylo už dost ostré a já navíc měla po chuti fotografovat :o(

Cvakla jsem tedy jen pár plánovaných odrazovek, ale k chlubení rozhodně nejsou. Světlo moc nepřálo, navíc po hladině Teplé líně plulo hafo jakýchsi "plivanců".

Modrá je dobrá

aneb věžička kostela Agios Georgios taktéž v areálu kastra.

Modré střechy

věžiček kostelíků k řeckým ostrovům prostě patří. Zde střecha kostela Evangelistria Kastriani v areálu kastra.

Samé kostely a kostelíčky

Jak se jmenují se mi nepodařilo zjistit.

A další kýč

Jen kdyby Lumík lépe spolupracoval :o(

Úžasné výhledy

z Chory na blízké ostrovy zavánějí kýčem. Může však příroda tvořit kýče?

Dřevo

se vyskytuje na stavbách Astypaley velice často, jen netuším, kde ho berou. Nepotkala jsem tu žádné stromy s výjimkou olivovníků. Ale možná je to tím, že prostě všecky stromy kdysi vykáceli :o(

Dřevěné balkonky

ve zdech cvaknuté z uličky pod kastrem. K čemu sloužily dřevěné boudičky se mi nepodařilo vypátrat :o(

Žebrová klenba

kostela Evangelistria Kastriani tvoří zároveň vstupní bránu do celého areálu kastra. Je moc pěkná, jen jsem nějak nezvládla lépěji cvaknout :o(

Zátoka Livadi

a panaromatický pohled na ni z kastra

A potřetí

průhled na věž téhož kláštera

Ještě jedna

tentokrát průhled skrz zeď kastra na střechu kláštera pod kastrem

Průhledofka

s oním štelovačem TV antén ;o))

Nezaváhala jsem

a vetřela se dovnitř. Cvakla jsem jen babču, která nejspíš v kostele žije a pro kterou byla štelována TV anténa, a ukvapeně interier, pochopitelně z ruky. Na víc nebyl čas. Babča mě zmerčila a hnala mě ven. Možná dobře, že jsem nerozumněla, co mi velice hlasitě sdělovala ;o)

Evangelistria Kastriani

se nazývá druhý kostel v areálu kastra. Je taktéž nově opravený a povětšině bohužel též zavřený. Do záběru se mi stále motal chlapík, upravující na něm televizní anténu. Díky němu byl však kostel kupodivu otevřený, i když nikoliv pro veřejnost.

Agios Georgios

je ten menší ze dvou úžasných nově opravených kostelů v areálu kastra. Škoda, že byl zavřený.