Kastro

pochází ze 13. století a postavil ho rytířský řád johanitů. Později ho přestavěl benátský rod Quirini a v roce 1537 zase osmanští Turci. Ještě před katastrofálním zemětřesením v roce 1956 zde trvale žilo asi 300 obyvatel. Dnes je vylidněný a v roce 2005 byla dokončena částečná oprava.

Astypalea

je úžasný ostrov, který sice patří mezi Dodekanéské ostrovy, architektonicky však velmi připomíná Kyklady. Chora Astypalea s nádherným kastrem na vrcholku je vidět snad ze všech míst na ostrově.

Zrzek

se povaloval uprostřed ulice v Choře Astypalea. Záviděla jsem mu, jak úžasně je šlank - rozhodně ne vyzáblý, jako mnoho jiných toulavých koček na řeckých ostrovech.

Rachidi

se jmenuje ta třetí vesnice. Na snímku ji nenajdete, byla za mými zády.

Xilokeratidi

je jedna ze tří vesnic, které tvoří přístav Katápola

Žába

a její jezírko moc k závidění neni ;o))

Ještěrka

- tentokrát z Amorgosu - se vyhřívala na sluníčku - jak jí momentálně závidím ;o))

Když nastaly deště

vytvořilo se na střeše knihovny obrovské jezero. A bylo jen otázkou času, kdy si ta masa vody najde skulinku rovnou nad regálem s knížkama. A tak jsem včera místo půjčování prokládala jednotlivé listy knih papírovými ručníky.
Opatrně oddělit listy mokré knížky - utrhnout papírový ručník v místě perforace - přeložit natřikrát, stejně jako dopis do dlouhé obálky - vložit mezi listy - opatrně odlepit další list - utrhnout ručník v místě perforace ...
Abych úplně nezblbla, přemýšlela jsem o totalitní architektuře. Zejména pak o projektování typických sídlištních jednopodlažních sámošek. Ve stejném typu stavby sídlí má knihovna. A fakt jsem nepochopila, jak mohlo někoho napadnout udělat kolem rovné střechy rantlík vysoký možná 10 až 15 cm. Ledaže by bylo záměrem tvořit na střechách sámošek dětská brouzdaliště ...

Vzpomínka

na sluníčko je v současné době - už třetí den opětovně prší a teploměr vyšplhá stěží na 20 stupňů - pravým balzámem na duši.

V úzkých uličkách

Chory Amorgos je spousta kostelíků, není však nijak jednoduché dostat je do záběru

Chora Amorgos

je jednou z nejlépe zachovalých vesnic na Kykladách. V jejích uličkách najdete spoustu kouzelných zákoutí, ve kterých se dá příjemně bloudit.

Fira

hlavní město Santorini vypadá jako bílé krajkoví rozhozené vysoko na útesu nad obrovskou a nádhernou kalderou

Naxos

byl další zastávkou - právě opouštíme přístav v Choře

Parikia

hlavní město ostrova Paros - foceno z paluby trajektu cestou na Santorini

Fotky na web

respektive jejich úprava je mou momentální hlavní náplní volného času. Právě zpracovávám galerie z počátků mé loňské výpravy, takže dneska jedna ukázečka ze Santorini

Houby

prý rostou, ale my - tedy já a hafuša - jsme našly houby. Tak jsem jednu miniaturní alespoň vyfotila ;o))

V mokré trávě

jsem se válela 2 dny, ale nic moc kloudného z kapkovek nevyšlo - nejde mi to :o(

Mraveneček

na poupěti netřesku

S klapkami na očích

aby se jí lépe spalo - alespoň mě to při pohledu na fotku napadlo ;o))

Netřesk

kvete naprosto úžasně, škoda, že jsem zastihla jen poupata.

Rybízová ...

trošku si musím odpočinout od řeckých ostrovů, takže si uděláme týden makra - nebo spíše detailu. Všecko je to focené u kamarádky, převážně na zahradě.

Konečně léto

Už jsem měla strach, že bylo letos někdy v dubnu. Tahle krásně letní obloha mě čekala v neděli při věšení prádla.

Dramatické nebe

na mě juklo předevčírem po návratu domů. Chvíli na to přišla bouřka. Za poslední 2 dny už čtvrtá :o(

Levandulová ...

Byla jsem hlídat kamarádce zvěřinec, tak jsem nezapomněla vzít s sebou foťák. Neměla jsem ho v ruce víc jak měsíc. Mezi krmením divé zvěře jsem trénovala prioritu clony a hlavně ostření. To mi vážně dělá problémy.

Kostelíky

v Choře Amorgos nemají modré kupole, ale jsou celé bílé.

Tříbarevná číča

je daleko příjemnější zástupce fauny, než ona obluda pod schody, jenže pohladit se nenechala. Prý stačilo, že setrvala malou chvíli na místě, abych ji mohla cvaknout.

Obluda

ještě jednou, tentokrát z větší blízkosti. Překvapilo mě, jak má pruhovaný oči. To jsem ale zjistila až navečer u kafíčka, když jsem fotky stáhla do netbooku.

Přivítání

na Amorgosu mi připravila tahle obluda. Po pár hodinkách spánku (připlula jsem na Amorgos v půl čtvrté ráno) jsem vyrazila na první seznámení s Chorou a ta snad více jak deseticentimetrová obluda seděla pod schody.