Jede jede mašinka

... vlastně ještě nevyjela ... na fotce stojí dosud za Dolním nádražím před svou slavnostní jízdou ke 110. výročí Krušnohorského Semmeringu ... vlevo historická budova nádražního zázemí ... neznám správné drážní termity ;o) ... neobdivuju ani tak mašinku, jako spíš z ní čišící nostalgii ... vzadu za mašinkou vykukuje taktéž historická točna a opravna ... vše už zrušeno a prodáno :o(( ... samotnou nádhernou budovu historického nádraží z roku 1898 strhli přesně po 90 letech od jejího uvedení do provozu komunisté a začali místo ní budovat obrovské megalomanské betonové monstrum ... stavba byla po revoluci zakonzervována ... na totálním konci Dolního nádraží úspěšně pracují i současní "kapitalisté" ... viz výše ...

Inverze

a zase inverze ... už čtvrtý den ... alespoň že se k polednímu rozpouští a odpoledne je vcelku obstojně a teploučko ... níže fotečka focená před chvilkou z kuchyňského okna ... v tom počasí se mi ven nechce :o( ... ještě malý dovětek: fotka je barevná, nikoliv černobílá

Labutí rodinka

žije na rybníku již dlouho. Vlastně jen labutí pár, a to ještě netuším, zda je to pořád jeden a ten samý. Mladé labutě zde vyvádějí každý rok. Na lovu východovek jsem je vyrušila ze spánku. Žel snídani pro ně jsem s sebou neměla :o(

Střechofky

jsou pro lenochy a zatvrzelé spáče ;o). A jelikož jsem založením sova, je to ten nejmíň bolestivý způsob jak ulovit východofku. Prostě vylezu na střechu ;o)

Bezesná noc

Dneska na chvilku přeruším modrobílé kostelíčky a vložím foto aktuální.

Z pátku na sobotu jsem nemohla usnout, přestože nebyl úplněk. Do pelíšku jsem zalezla krátce po jedné, v takřka pravidelných hodinových intervalech však jen sledovala, jak utíká čas. Ve čtvrt na pět jsem to vzdala, postavila si na kávičku, nakrmila zvěřinec a pustila si TV. Po páté jsem zabalila fotobatoh a vyrazila ven. Sluníčko prý vyjde v sobotu krátce po půl šesté - pravila rosnička ve zprávách o počasí.

Pečlivě jsem obcházela všecky parky i skupinky puberťáků vracejících se z diskoték - mám sice pro strach uděláno, leč osud není třeba pokoušet ;o)). Došla jsem až na konec lázeňské zóny, jenže fotomůza - na rozdíl ode mne - zřejmě spala spánkem spravedlivých. Navíc sluníčko pravděpodobně opravdu vyšlo v avízovaný čas - soudě podle přibývajícího světla - přede mnou se však schovávalo. A když se konečně opravdu ukázalo, bylo už dost ostré a já navíc měla po chuti fotografovat :o(

Cvakla jsem tedy jen pár plánovaných odrazovek, ale k chlubení rozhodně nejsou. Světlo moc nepřálo, navíc po hladině Teplé líně plulo hafo jakýchsi "plivanců".

Konečně léto

Už jsem měla strach, že bylo letos někdy v dubnu. Tahle krásně letní obloha mě čekala v neděli při věšení prádla.

Dramatické nebe

na mě juklo předevčírem po návratu domů. Chvíli na to přišla bouřka. Za poslední 2 dny už čtvrtá :o(