Koník

na mě vykoukl ráno z mlhy ;o) ... zase ta inverze, sluníčko se snaží ji prorazit až po poledni

A na závěr

této série z kamarádčiny zahrádky ještě jedna pracovitá včelička ;o)

Včelka Mája

Pravda, technicky ne právě zdařilá - zaostřeno není právě tam, kam bych si představovala - foukal dost velký vítr a ostření je má slabá stránka :o(. Zaujal mě však odraz kytičky v oku včelky - alespoň předpokládám, že mě nešálí zrak - tak ji sem dávám ;o)

Babočka

První motýl, který měl se mnou strpení a počkal, až zaostřím. Povolil mi sice jen jeden pokus, přesto za něj děkuji ;o). Všichni jeho kolegové totiž vždycky uletí okamžitě :o( . Fotka je z kamarádčiny zahrádky, opět jsem o víkendu hlídala její zvěřinec.

Místní taxi

i s taxikářkou ;o). Cestou mě předjela, fotit se nechtěla. Cosi dělala u kostelíku Agios Ioannis, měla od něj klíče. Než jsem došla ke kostelíku já, byla už na cestě dál. Podařilo se mi ji cvaknout jen zezadu.

Zrzek

se povaloval uprostřed ulice v Choře Astypalea. Záviděla jsem mu, jak úžasně je šlank - rozhodně ne vyzáblý, jako mnoho jiných toulavých koček na řeckých ostrovech.

Žába

a její jezírko moc k závidění neni ;o))

Ještěrka

- tentokrát z Amorgosu - se vyhřívala na sluníčku - jak jí momentálně závidím ;o))

Mraveneček

na poupěti netřesku

S klapkami na očích

aby se jí lépe spalo - alespoň mě to při pohledu na fotku napadlo ;o))

Rybízová ...

trošku si musím odpočinout od řeckých ostrovů, takže si uděláme týden makra - nebo spíše detailu. Všecko je to focené u kamarádky, převážně na zahradě.

Tříbarevná číča

je daleko příjemnější zástupce fauny, než ona obluda pod schody, jenže pohladit se nenechala. Prý stačilo, že setrvala malou chvíli na místě, abych ji mohla cvaknout.

Obluda

ještě jednou, tentokrát z větší blízkosti. Překvapilo mě, jak má pruhovaný oči. To jsem ale zjistila až navečer u kafíčka, když jsem fotky stáhla do netbooku.

Přivítání

na Amorgosu mi připravila tahle obluda. Po pár hodinkách spánku (připlula jsem na Amorgos v půl čtvrté ráno) jsem vyrazila na první seznámení s Chorou a ta snad více jak deseticentimetrová obluda seděla pod schody.

Ještěrky

jsem potkávala velice často. Vlastně jsem je spíše velmi často na poslední chvíli zahlédla, jak mizí v trávě nebo mezi kameny. Jsou totiž velmi bázlivé, člověka asi často nepotkávají. Tahle se schovala mezi kameny a odtud mne pozorovala. Myslela si asi, že jí nevidím.

Kočičák von Syros isl.

mi padl do oka okamžitě. Jednak byl pěkně vyžraný, což je mezi vyhublými a dost často nemocnými kočičkami z řeckých ostrovů velice příjemná výjimka. Ale hlavně byl neuvěřitelně podobný mému Matýskovi.