Obří trajekt

kompletně zastínil pohled na Ermoupoli v paprscích vycházejícího slunce. Záběr je hooodně natěsno, ale pokud jsem chtěla dostat do záběru i rybáře, lépe to nešlo. Rybář byl naštěstí natolik zabraný do opatřování snídaně, že ani nestačil protestovat.

Krvavý východ slunce

byl opravdu úžasný, vyplatilo se vstát ještě za tmy. Jen má fotovýbava na to moc nestačí - musím svést své neúspěchy na techniku ;o)). Foceno rovněž z pláže Kymata. Zaměstnanec blízkého hotelu mě sledoval dost pozorně, asi mě zařadil do kategorie "podezřelé individuum".

Vaporia

je honosná čtvrť ležící za kostelem Agios Nikolaos. Svá sídla si tu stavěli nejbohatší rejdaři, obchodníci a bankéři. Pohled na čtvrť a stejnojmenný mys od pláže Kymata.

Ještěrky

jsem potkávala velice často. Vlastně jsem je spíše velmi často na poslední chvíli zahlédla, jak mizí v trávě nebo mezi kameny. Jsou totiž velmi bázlivé, člověka asi často nepotkávají. Tahle se schovala mezi kameny a odtud mne pozorovala. Myslela si asi, že jí nevidím.

Bílá kráska

mě okamžitě zaujala, její jméno však neznám. Možná mi jej někdo z nahlížejících prozradí.

Vlčí máky

kvetou v květnu v Řecku snad všude.

Syringas

s větrnými elektrárnami je dominantou pahorkatiny Ano Meria. Se svými 434 m je druhou nejvyšší horou Syrosu.

Ano Meria

ve vnitrozemí na sever od Ermoupoli je řídce osídlená, avšak velmi malebná pahorkatina. Turistu tu potkáte spíše omylem.

Kočičák von Syros isl.

mi padl do oka okamžitě. Jednak byl pěkně vyžraný, což je mezi vyhublými a dost často nemocnými kočičkami z řeckých ostrovů velice příjemná výjimka. Ale hlavně byl neuvěřitelně podobný mému Matýskovi.

Pláž a léto

k sobě neodmyslitelně patří. Takže jedna pláž v Ermoupoli, když je dneska ten první letní den.

Chrám Anastasis

vévodí pravému kopci Vrondado. Základy byly položeny v roce 1873 podle plánů architekta D. Eleftheriadise, stavba byla oficiálně zahájena v roce 1909. Zvonice a několik dalších dostaveb bylo provedeno později. Vměstnat tento úžasný chrám do objektivu je úkol nelehký, nejlépe je vyšplhat se na vršek protilehlého Ano Syros.

Ano Syros

ležící na levém vyšším kopci je spletitá středověká čtvrť s četnými katolickými kostely a katedrálou sv. Jiří úplně nahoře.

Středověký Syros

byl převážně katolickým ostrovem. Po přílivu pravoslavných uprchlíků během řeckého povstání proti Turkům zde vznikly dvě odlišné komunity. Obě zhruba stejně velké skupiny dodnes obývají různé čtvrti na svazích kopců zvedajících se z moře.

Radnice

na Platia Miaouli je vskutku impozantní budova. Postavena byla roku 1876 podle návrhu rakouského architekta Ernsta Schillera, který projektoval také několik velkolepých athénských novoklasicistních staveb včetně Prezidentského paláce. Náměstí nese jméno admirála - hrdiny z doby bojů proti Turkům a řecké revoluce roku 1821, který tu má mramorovou sochu.

Platia Miaouli

je dlouhé centrální náměstí dlážděné mramorem. Každý večer se stává centrem dění v Ermoupoli. Dospělí korzují po náměstí, děti jezdí na kolech, koloběžkách i tříkolkách nebo si kopou s míčem, mládež sedí na schodech radnice a vesele konverzuje - to vše až do pozdních nočních hodin.

A ještě jednou

tentokrát z větší blízkosti. Vlevo na kopci je středověká katolická čtvrť Ano Syros s katolickým kostelem sv. Jiří, vpravo na kopci Vronado naopak čtvrť pravoslavná s byzantským kostelem Anastasis. Pod ním vzadu v přístavu vršek osvětlené radnice.

Noční Ermoupoli

je něco opravdu úžasného. Každému, kdo připlouvá nebo odplouvá v noci, se naskytne tato úchvatná podívaná. Ze všech ostrovů, které jsem dosud navštívila, se tomuto pohledu žádný nevyrovná.

Večer v Ermoupoli

je velice romantický. Zde jeden panoramatický záběr na východní část přístavu

Měsíc v úplňku

si pospíšil a vyhoupl se nad obzor ještě před západem slunce. Velká výzva pro mě jako amatérského fotografa. Fotka sice nedopadla nejhůře, přesto s ní moc spokojená nejsem. Skutečný obraz v reálu byl daleko úžasnější.

Celnice

a celní budovy (vzadu na fotografii) jsou to první, co spatříte, když připlouváte do přístavu v Ermoupoli. Postaveny byly v 1. polovině 19. století v době největšího rozmachu přístavu. Dnes v nich sídlí nejenom celnice a celní sklady, ale také přístavní policie a Řecká národní turistická organizace. V jedné z budov je rovněž kykladská umělecká galerie.