Dnes ráno

jsem si přivstala. Navnaděna včerejší předpovědí počasí slibující ranní mlhy jsem měla v plánu lovit svítání pod Andělskou Horou. První sobotní bus jede až v 6:40, navíc vyjel zpožděný, takže krásně červenou oblohu jsem sledovala na lavičce na terminálu :o(. A když jsem konečně vystoupila na zastávce Andělská Hora-chaty, bylo už sluníčko skoro nad obzorem, mlhy se nekonaly, a krásně fotogenické balíky slámy nějaký pořádkumilovný trotl naskládal pěkně do zákrytu :o((

Labutí rodinka

žije na rybníku již dlouho. Vlastně jen labutí pár, a to ještě netuším, zda je to pořád jeden a ten samý. Mladé labutě zde vyvádějí každý rok. Na lovu východovek jsem je vyrušila ze spánku. Žel snídani pro ně jsem s sebou neměla :o(

Střechofky

jsou pro lenochy a zatvrzelé spáče ;o). A jelikož jsem založením sova, je to ten nejmíň bolestivý způsob jak ulovit východofku. Prostě vylezu na střechu ;o)

Obří trajekt

kompletně zastínil pohled na Ermoupoli v paprscích vycházejícího slunce. Záběr je hooodně natěsno, ale pokud jsem chtěla dostat do záběru i rybáře, lépe to nešlo. Rybář byl naštěstí natolik zabraný do opatřování snídaně, že ani nestačil protestovat.

Krvavý východ slunce

byl opravdu úžasný, vyplatilo se vstát ještě za tmy. Jen má fotovýbava na to moc nestačí - musím svést své neúspěchy na techniku ;o)). Foceno rovněž z pláže Kymata. Zaměstnanec blízkého hotelu mě sledoval dost pozorně, asi mě zařadil do kategorie "podezřelé individuum".

Trajekty v Pireu

krátce po východu slunce jsou z loňska, kdy jsem fotila jako divá a snažila se je nějak nacpat do objektivu mýho Lumíka (tváří se sice "dospěle", ale pořád je to jen kompakt). Tahle je asi nejpovedenější

Východ slunce v Pireu

je sice kouzelný, leč jeho zachycení fotoaparátem nesnadné. Zejména v přístavišti trajektů. Jeden pokus se s tím poprat. Most přes hlavní třídu vede ke konečné stanici metra.