Zataženo

... tentokrát žádná inverze, ale echt zatažená obloha ... nejspíš bude pršet ... je toho už opravdu zapotřebí ... v sobotu se mi při brozzdání vřesy "kouřilo" za patama ... počasí však bylo nádherné ... jedna vzpomínková na sluneční hrátky ;o)

Parní mašinka

ještě jednou ... tentokrát krátce po odjezdu ze stanice Horní Blatná ... jede bohužel pozpátku ... vrací se zpět do Karlových Varů a nebylo ji kde otočit

Krušnohorský Semmering

a dnešní oslavy jeho 110. výročí mě vylákaly ven ... parní mašinku si nenechám přeci ujít ;o) ... ještě trochu informací:

Na horském úseku trati z Nejdku přes Nové Hamry do Perninku překonává vlak na patnácti kilometrech výškový rozdíl 360 metrů. Je tomu tak pomocí tří tunelů a novohamerské smyčky. Zde se motorový vlak otáčí do protisměru obloukem o poloměru 180 metrů a dostane se tak až do nadmořské výšky 915 metrů, což je druhý nejvyšší bod dosažený na železnici v Česku.

Podzim

nám nastal právě dnes (no možná už včera navečer). Venku opětovně odporná inverze. Takže jedna sluníčková fotečka ze sobotního rána

... poutní a později hřbitovní barokní kostel ... postaven v letech 1692-1712 na místě původní dřevěné mariánské kaple podle návrhu architekta G. B. Alliprandiho ... zasvěcení kostela Nejsvětější Trojici využil G. B. Alliprandi k originálnímu řešení, kdy symbolicky vyjádřil trojjedinost Boží na principu rovnostranného trojúhelníku, tvořícího základ půdorysu jak hřbitova, tak vlastního kostela ... kostel leží u hlavní silnice na Prahu pod obcí Andělská Hora ...

Mlha

přede mnou - mlha za mnou ...

Dnes je mlha pořádná ... spojená ovšem s nízkou oblačností ... prostě inverze jak hrom ... světlo veškeré žádné ... řekl by fotograf.

Takže jedna fotečka ze včerejška ... krajina pod Andělskou Horou ... foceno z hlavní silnice na Prahu ... kamiony mě ze silnice málem sundaly :o(

Dnes ráno

jsem si přivstala. Navnaděna včerejší předpovědí počasí slibující ranní mlhy jsem měla v plánu lovit svítání pod Andělskou Horou. První sobotní bus jede až v 6:40, navíc vyjel zpožděný, takže krásně červenou oblohu jsem sledovala na lavičce na terminálu :o(. A když jsem konečně vystoupila na zastávce Andělská Hora-chaty, bylo už sluníčko skoro nad obzorem, mlhy se nekonaly, a krásně fotogenické balíky slámy nějaký pořádkumilovný trotl naskládal pěkně do zákrytu :o((

Kamenné terasy

jsou nádhernou ukázkou dokonalé řemeslnické práce. Stojí na nich kostel, byly na nich vybudovány i farní zahrady. Nic jiného v tomto hlubokém, úzkém a svažitém údolí ani nebylo možné.

Přehrada

na řece Střele kousek nad Žluticemi byla budována jako rezervoár pitné vody a napuštěna v roce 1968. Přeťala tak jedinou příjezdovou cestu do Skoků, pod hladinou zůstalo kromě 3 obcí i elektrické vedení.

Když jsem prolézala okolí kostela čekajíc na "obsluhu", vylezla jsem i na kopec východně od kostela. A odtama se mi otevřel tento nádherný pohled na Žlutickou přehradu. Vzadu nad přehradou stolová hora Vladař.

Poutní kostel

Navštívení Panny Marie ve Skokách je barokní novostavba z let 1736-1738 od stavitele Johanna Schmieda z Útviny. Vystavěn byl na místě původní kaple založené v roce 1717. Svažitá a protáhlá nevelká náves pravděpodobně i s návesním rybníkem neumožnila stavbu obvykle orientovaného chrámu. Kostel byl postaven na umělé terase, kterou odvodňují dvě průlezné štoly ústící pod kostelem do malého rybníčku.

Kostel byl v roce 1993 vyrabován a poničen vandaly, kteří se do kostela dostali rozebráním střechy, toto místo je patrné z fotografie. Zbytek zařízení byl uložen v depozitáři kláštera premonstrátů v Teplé, jimž byl kostel v roce 1990 navrácen. V roce 2006 nepřežily nájezd zlodějů mědi obě báně věží, dnes jsou pokryty titanzinkovým plechem.

A ještě malý dovětek. O tom, že je poutní kostel Navštívení Panny Marie ve Skokách otevřen pro veřejnost po celou dobu prázdnin, jsem se dozvěděla z reportáže v TV. Jelikož se však neustále řídím heslem "Neodkládej na zítra, co můžeš udělat pozítří", vyrazila jsem tam poslední prázdninový pátek a narazila na zavřené dveře. Využila jsem tedy dnů otevřených dveří kulturních památek a vyrazila tam v sobotu 12.9. znovu - proto rozdílné počasí na fotkách, včera zveřejněná fotka je ta prázdninová ;o). Jenže jsem tam opět byla sama a "obsluha" žádná. Tentokrát jsem se nemínila vzdát a po telefonátu Občanskému sdružení Pod střechou se sídlem v Toužimi jsem se úžasné prohlídky s ještě úžasnějším a zcela vyčerpávajícím výkladem dočkala.

Je to skvělé místo s úžasnou, i když poněkud ponurou atmosférou, na které se zcela určitě ještě vrátím.

Skoky u Žlutic

dříve též Mariánské Skoky - německy Stock nebo Maria Stock - magické, pusté a smutné místo.

Obec vznikla pravděpodobně již ve středověku, první písemná zmínka o ní je z roku 1513. V roce 1869 zde žilo 126 obyvatel ve 23 domech. V roce 1945 měly Skoky 134 obyvatel a 28 domů, v obci byly dva hostince, fara, škola i obchod. Německé obyvatelstvo bylo po roce 1945 vysídleno a místo nich přišli dosídlenci převážně z východního Slovenska. Ti však museli obec taktéž opustit, když odmítli v 50. letech vstoupit do JZD. V roce 1961 zde žilo již jen posledních 16 obyvatel. Po napuštění Žlutické přehradní nádrže na pitnou vodu v roce 1968 byla obec odříznuta od světa (jediná cesta do obce vede přes Údrč a od obce Polom cca 2,5 km po hrbolaté polní cestě). Obyvatelé byli vystěhováni do okolních obcí, zbytek domů i s farou armáda srovnala se zemí, z celé vsi zůstal stát pouze bývalý hostinec (ve kterém žila až do roku 1982 jediná obyvatelka obce), jedna stodola, hřbitov, kaplička a kostel.

Vzpomínka

na sobotní sluníčko ... od včerejšího odpoledne prší ... venku slušná kosa :o( ... foceno od autobusové zastávky Bochov-Údrč-rozcestí ... to pro zvědavce ;o))

Ticho

brzy po ránu u rybníčku v obci Údrč na Bochovsku bylo přímo úžasné